Konference v městě Koriyama a onsen v Aizu

Tak a je tu další článek a ani to netrvalo zase tak dlouho. Teď už k samotnému textu. 11 a 12 tého března jsem byl na japonskéí konferenci v Koriyamě (prefektura Fukushima :-)), kterou pořádala Japonská Společnost Výzkumu Povrchů, nebo jak to nejlíp a nejpřesněji přeložit (Japanese Surface Science Society v angličtině), přesnějí její část náležící Tohoku regionu. To taky znamená, že konference nebyla mezinárodní, ale Japonská a tak všichni mluvili japonsky až na mě. K plusu je to, že alespoň druhý den byly některé PowerPointy v angličtině, i když výklad pořád Japonsky, alespoň jsem ale něco pochopil.

Teď asi k mému vystoupení. Na to, že jsem to připravoval na poslední chvíli, protože mi to pozdě oznámili a nezavísí to jen na mě samotném kdy budou vzorky nachystané k měření a zpracování výsledků, tak to dopadlo docela dobře. Profesor neřval a dokonce na otázky jsem odpověděl více či méně uspokojivě. Taky jsem to měl za sebou poměrně rychle, protože jsem byl hned druhý přednášející...:-D Když to ale shrnu objektivně, tak konference zas tak veliká nebyla...a dle mě to byl spíš důvod k tomu, aby se učitelé sešli a večer pokecali, pojedli a popili...:-D Teď se tedy dostávám k té druhé části a tou jsou Japonské horké prameny, neboli Onsen.

Do toho jsme jeli asi hodinu z místa konference a byl umístěn v pěkném a v klasickém stylu vedeném hotelu, kde jak pokoje tak skoro všechno zařízení evokovalo pocit starého japonska (Vynechám li záchod, sprchu, výtah a to, že to byla sedmi patrová budova...:-D). Co zajímavého tak asi napsat...hmmm...Když pominu večeři v japonském stylu, pokoj, který měl na podlaze tatami a spalo se na klasické japonské matraci tzv. Futon, tak bych asi napsal něco o těch horkých pramenech.

V tomto konkrétním pramenu byla voda hnána do sedmého patra na střechu, kde byl umístěn a byl rozdělen na ženskou a mužskou část. Od přístupu, kdy byli muži i ženy dokupy se upouští nevím proč, ale je pravda, že ne všichni jsou spokojeni s pozorováním nahých chlapů, nebo nahých chlapů, ktří vás když jste žena očumují, i když máte dovoleno mít kolem sebe omotaný tenký ručník i ve vodě. No, zpět k tomu, jak to tedy funguje normálně dnes. Příjdete do pokoje v hotelu, převléknete se do Kimona a Haori, které na vás zde čeká, vezmete nachystaný ručník a malý ručníček, který si můžete pak nechat jako suvenýr, zamknete si věci v pokoji, nebo sejfu v pokoji a jdete směrem do onsenu. Tady si sundáte oblečení (všechno), dáte ho do přihrádky, či proutěného koše, stydlivější se můžou trochu zakrýt tím malým ručníčkem a jdete dál. U Onsenu samotného bývají sprchy, kde by jste se měli před vstupem umýt...jak tělo tak hlavu, no a pak tam prostě vlezete a zůstanete jak dlouho vydržíte a chcete. Bývají zde při ruce i sauna a podobně, nebo můžete mít třeba onsen venku v údolí a přírodní. Já byl ale zatím jen v tom umělém na střeše, ale i tak koukat o půlnoci nahý ze střechy hotelu na město pod váma, ještě když je venku kolem mínus dvou je docela zážitek.

Ještě k průběhu večeře a co se dělo potom. Když se všichni opili tak nějak oficiálně, tak se šlo do našeho pokoje a pilo dál a tak byl taky docela zážitek být se všemi profesory a doktory v jednom pokoji, popíjet saké, pivo, čaj a nějaký podivný korejský alkohol, který nikdo nechtěl aprostě se jen tak bavit neoficiálně v podstatě na stejné úrovní, jako by člověk ani nebyl v Japonsku, kde je všecko striktně rozvrstvené. Taky řeknu, že jsem mezi všemi byl ten nejmladší a o čem se to baví ve videu v odkazu níže fakt nevím. :-D

Na závěr tedy mohu Japonský Onsen vřele doporučit, ale asi to není pro slabší povahy, které nezvládají promenádovat se před ostatníma nazí...tedy alespoň těmi stejného pohlaví. Mějte se fajn a aby jste nepřišli zkrátka, tak tady odkaz na album z tohoto výletu.

Z Japonska zdraví,
Radek, Ježek, Krtek Konkám a spol.

Druhý výlet do Shiroishi část 1

Zdravím všechny, kteří pořád mají tu trpělivost a občas si tu přečtou ty ojedinělé zprávy ode mně z Japonska.

Chtěl bych teď doplnit jeden poněkud veliký rest a to je sepsání zprávy o tom, jak bylo na výletě, který se konal 2.3.2013 s našim učitelem Japonské kultury a byl to takový malý soukromý výlet do továrny na saké v Shiroishi blízko hory Zao a následná návštěva mečíže, mistra Miyagi Norizaneho. Rozhodl jsem se to rozdělit na dvě části, jednu o Saké a druhou o výrobě Japonských mečů. Té výrobě Japonských mečů bych se chtěl věnovat trochu hlouběji, tak proto to rozdělení a popravdě ještě nemám zpracované videa z kovárny tak jak bych chtěl, takže to tu dám až potom, co to zpracuju do mně alespoň trochu uspokojivé kvality.

Teď tedy k návštěvě továrny na saké a jak takový proces vlastně probíhá. Navštívili jsme továrnu na saké s orifinálním názvem Zao Sake Brewery. Odkaz zde (http://zaoshuzo.com/), ale je to pouze japonsky i když poslouží o představě o cenách a něco vám možná přeloží i google vestavěný překladač v prohlížečích.

K procesu výroby bych řekl asi toto. Prvně vezmete rýži a z té obrousíte vnější slupku. Záleží na tom, jak moc kvalitní chcete saké a pro to nejkvalitnější se obrušuje až na 30-50 % původního objemu. Je ale pravda, že některým lidem více chutná saké, které je z hrubší rýže, prostě každý má jinou chuť a chce od alkoholu něco jiného. Dále nějaké obrázky haly, kde se takový proces provádí.

Dál je nutno ještě podotknout, že výroba saké obvykle trvá pouze přez zimu, protože je nutné udržovat nízkou teplotu vody, která se k výrobě rovněž používá a taky teplotu pro kvašení. Teď je vám asi všem jasné, co musí přijít jako další krok výroby a že to bude spojené s podobnými věcmi, které se mnohým z nás dějí ve sklepě po sklizni švestek a podobných sladkých a oblíbených plodin k výrobě alkoholu. Zpátky ale k tomu Japonskému stylu.

V japonském stylu je rozdíl, že rýže není přirozeně moc sladká a tak poté, co rýži obrousí, propláchnou v již zmiňované vodě (tolikrát a tak dlouho, jak je třeba pro daný druh sake a hlavně typ a množství obroušení rýže) a napaří, tak se přechází k procesu posypávání rýže spóry plísně Koji, která má nějaký latinský název jako Aspergillus oryzae. Tímto procesem se na povrchu rýže vytvoří sklovitá, nebo sněhová vrstva plísně a ta pomáhá vytvořit v zrnkách rýže cukr z původní struktury (nevím jestli ze sacharidů, nebo něčeho jiného). K tomuto procesu nás bohužel nepustili, tak jen fotky z přípravy vody.

Po tom, co se z rýže stane tzv. Koji rýže se přidává voda, a kvasnice (Saccharomyces cerevisiae) a celé se to promíchává a řídí postupy, které si většinou továrny tají a taky by asi bylo moc složité to tu vypisovat. Každopádně výsledek skončí ve velkých kvasných kádích, kde kvasí tva týdny až měsíc za přísně regulovaných podmínek.

Po tomto procesu se to všecko vyndá a buď vylisuje a vymačká, nebo pro lepší saké nechá odkapat. Výsledná tekutina se poté filtruje (ne nutně) a pasterizuje (taky ne nutně, ale většinou ano) a následně doředí, nebo nedoředí vodou a přidá se nebo nepřidá alkohol. Každý z těchto procesů se může a nemusí dít a dává tak vznik jinému typu sake. Nepamatuju si, jak se jednotlivé typy jmenujou, ale pokud to chcete vědět, tak internet je toho plný (alespoň teda v angličtině).

A nakonec se to samozřejmě balí. K tomu přidám i několik fotek z obchodu, kde měli vystaveny různé historické nádoby, které se používaly nebo používají k výrobě, skladování, nebo pití sake. Doufám, že jsem vás moc neznudil a taky, že se donutím k tomu zase brzo něco napsat.
Mějte se a zdar.
Ježek, Krtek, Radek, Konkáv

PS: Ano, ty stupidní oblečky jsme na sobě museli mít všichni a NE! nejsou růžové!!!

Co že to tu vlastně dělám?

Zdravím všchny, kteří se odhodlali zase kouknout na můj blog i po tom, co ho viděli již dřív. Jak jsem psal na konci minulého příspěvku, můžu se s vámi podělit o to, co vlastně vědeckého že tady dělám. Pokud vás to nezajímá, tak už dál číst nemusíte a můžete se těšit na nějaké další zprávy, které budou za nedlouho následovat, protože na začátku března jsem měl co se týče zážitků a akcí opravdu dost. Příkladem uvedu návštěvu továrny na saké, návštěvu japonského mečíře, nebo mou cestu na japonskou konferenci, kde jsem měl prezentaci a po které jsme navštívili klasický Japonský hotel s horkými prameny.
No a když už jsem vás možná i trochu navnadil, tak budu pokračovat v tom, o čem vlastně tenhle příspěvek má být. Co tu vlastně do pr**le dělám a jak mi to jde. Prvně teda, co tu vlastně dělám. Jsem tu v rámci meziuniverzitní smlouvy, kterou uzavřeli VŠB-Technická Uni...no, však víte která škola a Tohoku University, což je univerzita tady v Japonsku. Jak už asi víte, je to univerzita ve městě Sendai a myslím že třetí nejstarší univerzita v japonsku. Tím si ale nejsem tak docela jistý. No zpátky k tématu. Než jsem odcestoval, měl jsem si vybrat laboratoř, kde chci jít a co bych chtěl tak cca dělat. Po přijetí jsem se dozvěděl (ještě v česku), že do laboratoře mě vzali, ale že se v podstatě zaměřujou na něco jiného, než co jsem našel na netu a že tedy nebudu pracovat tak moc s optikou a magneto-optikou, jak jsem chtěl...ale budu pracovat s elektromagnetickým zářením v oblasti THz. Pro ty, kdo se moc nevyznají ve fyzice to začne za chvíli být asi poněkud nesrozumitelné, ale vždycky je tu strejda Google, teta Wiki, nebo se mě zeptejte v komentářích, pokud by vám něco nebylo jasné. No, kde jsem to byl...jo. No a tak mě přijali po tom co jsem dorazil do Sendai a potkal jsem se se svým profesorem do laboratoře univerzitního institutu IMRAM (Institute of Multidisciplinary Reserch for Advanced Materials), kde se zaměřují mimo jiné na CVD (Chemical Vapor Deposition) depozici diamantu a DLC (Diamond-Like Carbon) vrstev. Právě poslední jmenovaná zkratka je taky můj výzkum.

Teď bych to možná mohl trochu rozvést, co říkáte? No, prvně asi co to DLC je a proč ho vlastně potřebujem. Prvně teda od základů. Možná to bude znít trochu jako přednáška ve škole a za to se omlouvám, ale hold když už jste se ptali, co tu vlastně dělám...:-D
Diamant, který je tvořen uhlíkovými atomy a má hybridizaci sp3 (trojka je v horním indexu, ale nechce se mi tím nějak zabývat...bude to tu ale ještě mockrát, tak jen ať víte), což znamená že má k dispozici čtyři elektrony, kterými se může navázat na další atomy uhlíku kovalentní vazbou a tedyvytvořit 3D strukturu (sigma jednoduché vazby). Tato 3D struktura má poté krystalovou mřížku tzv. kubickou diamantovou. Tato mřížka, energie vazeb, atd. mu zaručuje výbornou tvrdost, jak všichni ví, ale taky další vlastnosti, jako je dobrá tepelná vodivost, vysoký index lomu, zakázaný pás energie šířky 5.5 eV...no, bla bla bla...
Pak tu ale máme zase Grafit, který je tvořen hybridizací sp2 a tak má kompletně jinou strukturu. Jsou to ploché desky tvořené spojenými atomy uhlíku v šestistěnech jako včelí plástev a mezi sebou jsou tyto vrstvy drženy pouze slabými dipólovými Van der Waalsovými silami. To je taky důvot, proč se dá tak jednoduše psát tuhou, jak určitě každý ví. :-D Když se teď zaměřím na strukturu tady té jedné vrstvy, tak ta je tedy tvořena atomy uhlíku, které jsou vázány nyní už jen na tři sousední kovalentními vazbami a pak tu jsou ty zbytky bez hybridizace, atd a prostě ty elektrony, které jsou v pí vazbách...no, nechce se mi to moc vysvětlovat, ale důležité je, že tady ta výsledná struktura, pokud překonáme  již zmíněné Van der Waalsovy síly a oddělíme ji, tzn. zbyde nám pouze jedna jediná vrstva o atomové tloušťce, tak je vodivá a to jakože extrémně rychle, protože umožnujě pohyb tzv. bezhmotnostních Diracovských Fermionů, nebo jak to přeložit. V každé látce je určité omezení, jak rychle se v ní nosiče náboje můžou pohybovat a ve struktuře Grafenu, jak se říká tady té jedné vrstvě oddělené z Grafitu, to jsou hodnoty skutečně velmi vysoké, myslím že nejvyžší dosud známé. Pokud bychom pak takovou látku použili v elektronice, mohli by jsme mít zařízení pracující rychlostí THz a ne rychlostí současných GHz a nebo by jsme mohli užít takové na grafenu založené zařízení jako zdroj elektromagnetického záření a pak by jsme měli k dispozici nové skenovací prostředky a měřící a detekční metody. Abych se ale vrátil k DLC filmům. Ty jsou kombinací sp3 a sp2 hybridizovaného uhlíku plus vodíku, který se tam přímíchá při procesu ze zdrojového plynu při CVD depozici, což bývá metan, nebo acetylén. Taková struktura se pak dá ladit mezi vlastnostmi diamantu a grafitu, či grafenu pomocí změny parametrů depozice a výsledný v podstatě amorfní uhlík s příměsí vodíku může mít vlastnosti v širokém rozmezí mezi diamantem a grafenem.
Když se teď teda dostanu k tomu jádru pudla, nebo věci, nebo jak je to rčení, tak s pomocí tady toho CVD vytvořeného DLC a pomocí grafenu mám za úkol vytvořit THz laser. Strukturu mi navrhli a já se teď teda pokouším ji vytvořit. Celá depozice začíná na křemíkové monokrystalické destičce (waferu), na kterém bych měl vytvořit tlustou vrstvu DLC sloužící jako podklad pro grafen a zároveň vlnovod pro THz laser, pak na to teda nějakým způsobem CVD vytvořit, nebo přenést grafén a nakonec na to tenčí vrstvu DLC jako dielektrikum, na které se připevní kontakty vrchních (Gate) elektrod. Taky je třeba vytvořit Source a Drain elektrodu na grafenu a specifikovat všecky rozměry, aby zařízení mohlo fungovat a vyzařovat elmag. záření bokem z DLC.
Na křemíkové destičce to je proto, že je tu docela levná a taky slouží jako zdroj elektronů pro podporu vzniku plasmy, s jejíž pomocí se celý proces CVD vylepšuje a vůbec provadí. Metoda je patentovaná tady na Tohoku University myslím a nevím jak moc se tu o ní můžu rozepisovat. V podstatě ale na křemíkovou destičku svítí UV záření, které fotoefektem vyráží elektrony z její struktury a ty pak urychlovány rozdílem potenciálů (napětím chcete li...nebo urychlovány silou působícího elektrického pole mezi elektrodami...vyberte si :-P ) mezi spodní a horní elektrodou vrážejí do Argonu v komoře a ionizují ho za vzniku plasmy. Tahle plasma sestává z Argonu a rovněž ionizovaných částic metanu, který sloučí jako zdrojový plyn pro depozici DLC na spodní elektrodě, kam kladně ionizované částice (Ar+, C+, CH+, H+, atd...) putují. Doufám, že jsem neprozradil něco, co jsem neměl, ale vzhledem k tomu, že je to tady popsáno opravdu strašlivě špatným a zjednodužšeným způsobem, tak by to snad nemělo nijak vadit. Pokud chcete, abych se o nějakém tom problému, materiálu, využití, atd. víc rozepsal, tak dejte vědět a nebo si taky můžete počkat a přečíst si mou závěrečnou zprávu z japonska, nebo pak nastávající diplomku. Ta však bude v angličtině, takže to rozhodně nebude pro všechny. Nebo si spolu můžem někde sednout a já vám o tom poreferuju.
Jo a taky minulý týden natáčeli video o našem institutu tady, tak tu pak nahodím odkaz, až to bude hotové...bude to víc profesionální, víc záživné a hlavně kratší :-D.
Teď ještě na závěr, aby to nebylo tak strohé přikládám odkaz na nějaké ty moje videa, takže uvidíte, jak to nemá vypadat a na závěr dvě fotky toho, jak to vypadat má. Tedy proces depozice samozřejmě. :-D Co je špatně se mi nechce moc rozepisovat, ale samozřejmě by tam neměly být blesky, neměla by depozice probíhat pouze na jednom místě, neměla by být nestabilní a nemělo by se stát, že vzorek samotný jiskří. :-D
PS: Pozor na zvuk, je tam dost hluku v pozadí.

Depozice DLC filmů a jak to nemá vypadat
Jméno: blog
Heslo: jezek

A pro ty, kdo to tedy vydrželi až do konce slibuji, že příště to zese bude něco příjemnějšího, jako ty zprávy z výletů, které jsem slíbil na začátku.Ono popisovat ten proces jen tak je docela složité a popisovat ho srozumitelně a jednodužše zabere moc času k přemýšlení, alespoň pro teď. :-D Doufám tedy, že jste si udělali alespoň hrubou představu o tom, co tu vlastně dělám a to bys snad taky myslím účel tohohle příspěvku.
Mějte se fajn a zase příště,
Ježek, Krtek, Radek, Konkáv, atd.

Jen tak pro radost

Tak po dlouhé době jsem se dostal k tomu zase něco napsat...jako vždy. Důvodem je to, že jsem konečně dodělal pololetní abstrakt a povinnosti v Japonsku a teď zase jen práce v laborce do začátku nového semestru.
Přemýšlel jsem nějakou dobu co vlastně napsat, protože jsem poslední měsíc nic moc jiného nedělal, než že jsem seděl v laborce, spal, nebo se přiznám koukal na seriály. A teď tedy když se mí japonští známí z kolejí stěhujou pryč, protože jim skončil školní rok (Začínají letním a končí zimním semestrem) a můzou tu zůstat vždycky jen jeden. Tak jsme měli nějaké párty na rozloučenou a z toho vyplývá, že můžu něco nového napsat bez toho, abych se moc intelektuálně namáhal.

Začnu teda asi tím, že bych probral jen tak z hecu návyky mladých, ale i starších Japonců. Co se týče pařeb, chození do hospody, barů, restaurací a podobně jsou na tom dost podobně jako mládež v Česku. Možná s tím rozdílem, že věková hranice je opravdu ve většině případů zachovávána a tak nenajdete mezi pařícími japonci mnoho nezletilců, jak tomu je u nás. Taky je ale pravda, že v tom případě to, co jsem si já už odbyl a mnoho mých vrstevníků taky, jako je pařby s přehršlí alkoholu, zvracení před barem a hlavně chození na místa, kde je hlasitá hudba a blikající světla, oni ještě pořád praktikují ve vyžším věku a tak já který bych si občas jen tak sednul v klidu do hospody, dal si dvě tři piva a zase šel v tomhle směru občas nezapadám. Zamozřejmně nemůžu generalizovat, protože i u nás v pozdějším věku chodí lidi na párty a "kalit", ale dle mě to není až tak často a každý víkent v pátek i sobotu...:-D Soudit ale nemůžu, protože musím říct, že ani v Česku jsem nikdy nepatřil k mainstreemu co se týče dospívajících a mladistvých spoluobčanů. Taky jsem ale zjistil, že i když jsou opilí, tak ve většině případů nejsou agresivní, nebo nějak neobtěžují ostatní, což je rozhodně dobře. Teď ale zpátky k tomu, jak se baví. Oblíbená místa jsou diskotéky, bary, pití ve společných místnostech na kolejích, nebo samozřejmě karaoke, které u nás zdaleka není tak populární, nebo propracované jako tady. Taky je pravda, že na jaře se chodí pít pod rozkvetlé sakury, v létě všude tam ven, kde je příjemně a na podzim se chodí vařit a pít k řece, alespoň tady v Sendai. Myslím, že co se týče obecných informací to stačí a tak to shrnu tak, že mladá generace Japonců se blíží té celosvětové, i když pořád v ní přetrvává něco z jejich kultury let minulýt. Není toho moc a narazil jsem i na pár nepříjemných vyjímek a v celkovém pohledu to nelze hodnotit ani pozizivně, ani negativně. Možná Vám to teď nedává smysl, ale nebojte mi taky ne a pokud chcete, tak se s Vámi o tom pobavím jak dojedu a v té době už snad bude má zásoba informací dostatečná k vytvoření uceleného názoru.
Teď ještě k tomu jak se baví přikládám několik fotek ze dvou párty, které se konaly tady na kolejích. Obě byly více méně komorní a příjemné, takže žádné perličky, nebo špatné hefty nemám. Snad jen že bylo docela zajímavé hrát Osadníky z Catanu v Japonské verzi s Japonci, Němcem a Thaikou. :-D

Teď fotky z té druhé (ona se teda konala jako první, ale nevadí...)

No a aby to nebylo jen o pařbách, tak ještě přidávám fotky z mého spravování bot. Hold jsem nemohl v Japonsku najít boty, co by se mi líbily a byl bych za ně ochotný zaplatit tolik, kolik stály, takže jsem se rozhodnul opravit ty moje. Stalo se to, že protože tu chodím každý den minimálně deset kilometrů (občas i několikanásobek) tak se za tu dobu prošlapal podpatek a protože jsou češi národ vynalézavý a já nesehnal gumu na nový, tak jsem použil kůži jako kdysi (tu jsem měl). A tady fotky jak to dopadlo, není to sice zdokumentováno celé, jen finální část, ale tak i tak si myslím, že to stojí za uveřejnění. :-D

Po několika dnech se sice černá gumoidní barva kterou jsem použil z podrážek seškrkala, ale s tím už nic nenadělám a na stranách drží. Teď už mě jen čeká zjistit, jak dlouho to ta kůže vydrží a musím napustit voskem části, které byly pod barvou a myslel jsem, že to bez toho bude ok. Bylo...dokud barva nezmizela a dokud jsem v nich nepochodoval pár hodin v dešti a sněhu, pak to navlhlo a tak přichází na řadu drobné opravy, které to snad už vyřeší.

Tak nakonec bych měl ještě jeden dotaz a to ten, jestli někoho zajímá, co tu v tom Japonsku v laborce vlastně dělám. Pokud jo, dejte vědět a pokud ne, tak by bylo zbytečné se tu s tím zabývat a porušovat dohodu o mlčenlivosti a autorských právech kterou jsem podepsal. ;-)

Mějte se fajn a zase jednou zdraví,
Ježek, Krtek, Konkáv, Radek a vůbec všechny ty osobnosti okupující prostor mé velmi omezené mozkovny.