Chrámy v Sendai, aneb Nedělní procházka do oblasti Koriyama hned za humny

Zdááár, tak už jsem tu zas. Úspěch že se k tomu dokopávám tak rychle po sobě...:-D alespoň trošku.
V neděli nám tu vysvitlo sluníčko a příjemných 17 stupnů, které jsou už dneska ta tam a vyhnaly je teploty zase jen kousek nad nulou, mě vyhnalo ven na procházku a řekl jsem si, že konečně kouknu na zdejší chrámy, kterých je tu v okolí kolejí požehnaně, protože přece jen koleje stojí na místě bývalého hřbitova a krematoria, protože to byl levný pozemek a nikdo ho nechtěl. A tak když jdu v podstatě jakýmkoli směrem, tak narazím na hřbitovy či chrámy. Pravda ale je, že když jdu na sever, kam zas tak často nechodím, protože to není cesta ani do obchodu ani do školy, tak se člověk dostane do veliké oblasti poseté hřbitovy a chrámy, které k nim náleží a tak jako správný turista jsem do této oblasti vyrazil s fotoaparátem a vše si nafotil. Fotek není moc, protože jsem zas tak moc neblbnul před lidma, kteří přišli vzdát hold mrtvým, ale když jsem se dostal do oblasti pouze chrámu, nebo chrámové zahrady, tak to bylo v pohodě.

Rád bych se podělil o dva zajímavé zážitky. První je ten, že procházet se za slunečného dne po hřbitově, který je opravdu velký a k tomu poslouchat krákání havranů je docela zajímavé...i když by to v pravdě bylo mnohem zajímavější, pokud bych tudy šel v noci a nebylo kolem mě vždy alespoň několik lidí, kteří pochodovali s konvemi, kyticemi, nebo dětmi kolem. Druhý je o něco humornější a to ten, že na světě jsou asi všechny kočky stejné a tak když jsem v chrámové, nádherné, Japonské zahradě viděl kočku číhající na havrany a vyhřívající se na sluníčku, tak jsem byl poněkud překvapený.

Chápejte, v Japonské zahradě, kde i jemný štěrk je uhrabán hrabičkami, aby představoval vodní hladinu, proudící řeku či jiné ornamenty obkličující kameny a kde pro kočku to znamená hodně velký, čistý a pohodlný záchod!
No, popravdě v téhle konkrétně zas tolik toho štěrku nebylo a ani tak děsně upravená nebyla (proto se mi možná líbila mnohem víc), ale je pravda, že kočka se přišla lísat, ale narozdíl od jiných koček i při tom prostě mňoukala, takže jsem nevěděl, jestli se jí to líbí, nebo na mě každou chvíli vystartuje jako moje Ilyra, kterou mám doma. Každopádně nakonec nevystartovala, ale šla se kousek dál vyhřívat na sluníčku. Při tom ale zase předvedla typicky kočičí póz, protočila se na záda a vyválela se v bordelu, který si pak zase nějakou tu půl hodinku čistila z kožichu a to se asi opakuje celé dny. Taky druh zábavy, nemyslíte?

Když to shrnu, tak to asi byla kočka nějakého z kněží, kteří jsou přece jen taky normální lidi a mají rádi zvířátka. Závěrem taky, abych vás neošidil o ten zážitek a neukazoval tu fotky jenom té kočky, tak kdo se dostal až sem, tak tady odkaz i na ostatní fotky. Jen mě prosím ti z vás, kteří jsou více foto znalí než já nekamenujte. Ten odraz toho šutru ve vodní hladině jsem neviděl a tak je seknutý. Pravda, s ním by to byla docela pěkná fotka, bez něj...no, nechám na vás. Každopádně mám důvod se vrátit a zkusít to znova. ;-)

Mějte se famfárově a zase někdy na přečtenou.

Zdraví,
Ježek, Radek, Konkáv, Krtek a spol.

PS: Kdo by nevěděl a koho to zajíma, tak ty konstrukce nad stromy v zahradě jsou proti sněhu a občas i jen proto, aby ten strom to trýznění při tvarování vydržel.

Konference v městě Koriyama a onsen v Aizu

Tak a je tu další článek a ani to netrvalo zase tak dlouho. Teď už k samotnému textu. 11 a 12 tého března jsem byl na japonskéí konferenci v Koriyamě (prefektura Fukushima :-)), kterou pořádala Japonská Společnost Výzkumu Povrchů, nebo jak to nejlíp a nejpřesněji přeložit (Japanese Surface Science Society v angličtině), přesnějí její část náležící Tohoku regionu. To taky znamená, že konference nebyla mezinárodní, ale Japonská a tak všichni mluvili japonsky až na mě. K plusu je to, že alespoň druhý den byly některé PowerPointy v angličtině, i když výklad pořád Japonsky, alespoň jsem ale něco pochopil.

Teď asi k mému vystoupení. Na to, že jsem to připravoval na poslední chvíli, protože mi to pozdě oznámili a nezavísí to jen na mě samotném kdy budou vzorky nachystané k měření a zpracování výsledků, tak to dopadlo docela dobře. Profesor neřval a dokonce na otázky jsem odpověděl více či méně uspokojivě. Taky jsem to měl za sebou poměrně rychle, protože jsem byl hned druhý přednášející...:-D Když to ale shrnu objektivně, tak konference zas tak veliká nebyla...a dle mě to byl spíš důvod k tomu, aby se učitelé sešli a večer pokecali, pojedli a popili...:-D Teď se tedy dostávám k té druhé části a tou jsou Japonské horké prameny, neboli Onsen.

Do toho jsme jeli asi hodinu z místa konference a byl umístěn v pěkném a v klasickém stylu vedeném hotelu, kde jak pokoje tak skoro všechno zařízení evokovalo pocit starého japonska (Vynechám li záchod, sprchu, výtah a to, že to byla sedmi patrová budova...:-D). Co zajímavého tak asi napsat...hmmm...Když pominu večeři v japonském stylu, pokoj, který měl na podlaze tatami a spalo se na klasické japonské matraci tzv. Futon, tak bych asi napsal něco o těch horkých pramenech.

V tomto konkrétním pramenu byla voda hnána do sedmého patra na střechu, kde byl umístěn a byl rozdělen na ženskou a mužskou část. Od přístupu, kdy byli muži i ženy dokupy se upouští nevím proč, ale je pravda, že ne všichni jsou spokojeni s pozorováním nahých chlapů, nebo nahých chlapů, ktří vás když jste žena očumují, i když máte dovoleno mít kolem sebe omotaný tenký ručník i ve vodě. No, zpět k tomu, jak to tedy funguje normálně dnes. Příjdete do pokoje v hotelu, převléknete se do Kimona a Haori, které na vás zde čeká, vezmete nachystaný ručník a malý ručníček, který si můžete pak nechat jako suvenýr, zamknete si věci v pokoji, nebo sejfu v pokoji a jdete směrem do onsenu. Tady si sundáte oblečení (všechno), dáte ho do přihrádky, či proutěného koše, stydlivější se můžou trochu zakrýt tím malým ručníčkem a jdete dál. U Onsenu samotného bývají sprchy, kde by jste se měli před vstupem umýt...jak tělo tak hlavu, no a pak tam prostě vlezete a zůstanete jak dlouho vydržíte a chcete. Bývají zde při ruce i sauna a podobně, nebo můžete mít třeba onsen venku v údolí a přírodní. Já byl ale zatím jen v tom umělém na střeše, ale i tak koukat o půlnoci nahý ze střechy hotelu na město pod váma, ještě když je venku kolem mínus dvou je docela zážitek.

Ještě k průběhu večeře a co se dělo potom. Když se všichni opili tak nějak oficiálně, tak se šlo do našeho pokoje a pilo dál a tak byl taky docela zážitek být se všemi profesory a doktory v jednom pokoji, popíjet saké, pivo, čaj a nějaký podivný korejský alkohol, který nikdo nechtěl aprostě se jen tak bavit neoficiálně v podstatě na stejné úrovní, jako by člověk ani nebyl v Japonsku, kde je všecko striktně rozvrstvené. Taky řeknu, že jsem mezi všemi byl ten nejmladší a o čem se to baví ve videu v odkazu níže fakt nevím. :-D

Na závěr tedy mohu Japonský Onsen vřele doporučit, ale asi to není pro slabší povahy, které nezvládají promenádovat se před ostatníma nazí...tedy alespoň těmi stejného pohlaví. Mějte se fajn a aby jste nepřišli zkrátka, tak tady odkaz na album z tohoto výletu.

Z Japonska zdraví,
Radek, Ježek, Krtek Konkám a spol.

Druhý výlet do Shiroishi část 1

Zdravím všechny, kteří pořád mají tu trpělivost a občas si tu přečtou ty ojedinělé zprávy ode mně z Japonska.

Chtěl bych teď doplnit jeden poněkud veliký rest a to je sepsání zprávy o tom, jak bylo na výletě, který se konal 2.3.2013 s našim učitelem Japonské kultury a byl to takový malý soukromý výlet do továrny na saké v Shiroishi blízko hory Zao a následná návštěva mečíže, mistra Miyagi Norizaneho. Rozhodl jsem se to rozdělit na dvě části, jednu o Saké a druhou o výrobě Japonských mečů. Té výrobě Japonských mečů bych se chtěl věnovat trochu hlouběji, tak proto to rozdělení a popravdě ještě nemám zpracované videa z kovárny tak jak bych chtěl, takže to tu dám až potom, co to zpracuju do mně alespoň trochu uspokojivé kvality.

Teď tedy k návštěvě továrny na saké a jak takový proces vlastně probíhá. Navštívili jsme továrnu na saké s orifinálním názvem Zao Sake Brewery. Odkaz zde (http://zaoshuzo.com/), ale je to pouze japonsky i když poslouží o představě o cenách a něco vám možná přeloží i google vestavěný překladač v prohlížečích.

K procesu výroby bych řekl asi toto. Prvně vezmete rýži a z té obrousíte vnější slupku. Záleží na tom, jak moc kvalitní chcete saké a pro to nejkvalitnější se obrušuje až na 30-50 % původního objemu. Je ale pravda, že některým lidem více chutná saké, které je z hrubší rýže, prostě každý má jinou chuť a chce od alkoholu něco jiného. Dále nějaké obrázky haly, kde se takový proces provádí.

Dál je nutno ještě podotknout, že výroba saké obvykle trvá pouze přez zimu, protože je nutné udržovat nízkou teplotu vody, která se k výrobě rovněž používá a taky teplotu pro kvašení. Teď je vám asi všem jasné, co musí přijít jako další krok výroby a že to bude spojené s podobnými věcmi, které se mnohým z nás dějí ve sklepě po sklizni švestek a podobných sladkých a oblíbených plodin k výrobě alkoholu. Zpátky ale k tomu Japonskému stylu.

V japonském stylu je rozdíl, že rýže není přirozeně moc sladká a tak poté, co rýži obrousí, propláchnou v již zmiňované vodě (tolikrát a tak dlouho, jak je třeba pro daný druh sake a hlavně typ a množství obroušení rýže) a napaří, tak se přechází k procesu posypávání rýže spóry plísně Koji, která má nějaký latinský název jako Aspergillus oryzae. Tímto procesem se na povrchu rýže vytvoří sklovitá, nebo sněhová vrstva plísně a ta pomáhá vytvořit v zrnkách rýže cukr z původní struktury (nevím jestli ze sacharidů, nebo něčeho jiného). K tomuto procesu nás bohužel nepustili, tak jen fotky z přípravy vody.

Po tom, co se z rýže stane tzv. Koji rýže se přidává voda, a kvasnice (Saccharomyces cerevisiae) a celé se to promíchává a řídí postupy, které si většinou továrny tají a taky by asi bylo moc složité to tu vypisovat. Každopádně výsledek skončí ve velkých kvasných kádích, kde kvasí tva týdny až měsíc za přísně regulovaných podmínek.

Po tomto procesu se to všecko vyndá a buď vylisuje a vymačká, nebo pro lepší saké nechá odkapat. Výsledná tekutina se poté filtruje (ne nutně) a pasterizuje (taky ne nutně, ale většinou ano) a následně doředí, nebo nedoředí vodou a přidá se nebo nepřidá alkohol. Každý z těchto procesů se může a nemusí dít a dává tak vznik jinému typu sake. Nepamatuju si, jak se jednotlivé typy jmenujou, ale pokud to chcete vědět, tak internet je toho plný (alespoň teda v angličtině).

A nakonec se to samozřejmě balí. K tomu přidám i několik fotek z obchodu, kde měli vystaveny různé historické nádoby, které se používaly nebo používají k výrobě, skladování, nebo pití sake. Doufám, že jsem vás moc neznudil a taky, že se donutím k tomu zase brzo něco napsat.
Mějte se a zdar.
Ježek, Krtek, Radek, Konkáv

PS: Ano, ty stupidní oblečky jsme na sobě museli mít všichni a NE! nejsou růžové!!!

Co že to tu vlastně dělám?

Zdravím všchny, kteří se odhodlali zase kouknout na můj blog i po tom, co ho viděli již dřív. Jak jsem psal na konci minulého příspěvku, můžu se s vámi podělit o to, co vlastně vědeckého že tady dělám. Pokud vás to nezajímá, tak už dál číst nemusíte a můžete se těšit na nějaké další zprávy, které budou za nedlouho následovat, protože na začátku března jsem měl co se týče zážitků a akcí opravdu dost. Příkladem uvedu návštěvu továrny na saké, návštěvu japonského mečíře, nebo mou cestu na japonskou konferenci, kde jsem měl prezentaci a po které jsme navštívili klasický Japonský hotel s horkými prameny.
No a když už jsem vás možná i trochu navnadil, tak budu pokračovat v tom, o čem vlastně tenhle příspěvek má být. Co tu vlastně do pr**le dělám a jak mi to jde. Prvně teda, co tu vlastně dělám. Jsem tu v rámci meziuniverzitní smlouvy, kterou uzavřeli VŠB-Technická Uni...no, však víte která škola a Tohoku University, což je univerzita tady v Japonsku. Jak už asi víte, je to univerzita ve městě Sendai a myslím že třetí nejstarší univerzita v japonsku. Tím si ale nejsem tak docela jistý. No zpátky k tématu. Než jsem odcestoval, měl jsem si vybrat laboratoř, kde chci jít a co bych chtěl tak cca dělat. Po přijetí jsem se dozvěděl (ještě v česku), že do laboratoře mě vzali, ale že se v podstatě zaměřujou na něco jiného, než co jsem našel na netu a že tedy nebudu pracovat tak moc s optikou a magneto-optikou, jak jsem chtěl...ale budu pracovat s elektromagnetickým zářením v oblasti THz. Pro ty, kdo se moc nevyznají ve fyzice to začne za chvíli být asi poněkud nesrozumitelné, ale vždycky je tu strejda Google, teta Wiki, nebo se mě zeptejte v komentářích, pokud by vám něco nebylo jasné. No, kde jsem to byl...jo. No a tak mě přijali po tom co jsem dorazil do Sendai a potkal jsem se se svým profesorem do laboratoře univerzitního institutu IMRAM (Institute of Multidisciplinary Reserch for Advanced Materials), kde se zaměřují mimo jiné na CVD (Chemical Vapor Deposition) depozici diamantu a DLC (Diamond-Like Carbon) vrstev. Právě poslední jmenovaná zkratka je taky můj výzkum.

Teď bych to možná mohl trochu rozvést, co říkáte? No, prvně asi co to DLC je a proč ho vlastně potřebujem. Prvně teda od základů. Možná to bude znít trochu jako přednáška ve škole a za to se omlouvám, ale hold když už jste se ptali, co tu vlastně dělám...:-D
Diamant, který je tvořen uhlíkovými atomy a má hybridizaci sp3 (trojka je v horním indexu, ale nechce se mi tím nějak zabývat...bude to tu ale ještě mockrát, tak jen ať víte), což znamená že má k dispozici čtyři elektrony, kterými se může navázat na další atomy uhlíku kovalentní vazbou a tedyvytvořit 3D strukturu (sigma jednoduché vazby). Tato 3D struktura má poté krystalovou mřížku tzv. kubickou diamantovou. Tato mřížka, energie vazeb, atd. mu zaručuje výbornou tvrdost, jak všichni ví, ale taky další vlastnosti, jako je dobrá tepelná vodivost, vysoký index lomu, zakázaný pás energie šířky 5.5 eV...no, bla bla bla...
Pak tu ale máme zase Grafit, který je tvořen hybridizací sp2 a tak má kompletně jinou strukturu. Jsou to ploché desky tvořené spojenými atomy uhlíku v šestistěnech jako včelí plástev a mezi sebou jsou tyto vrstvy drženy pouze slabými dipólovými Van der Waalsovými silami. To je taky důvot, proč se dá tak jednoduše psát tuhou, jak určitě každý ví. :-D Když se teď zaměřím na strukturu tady té jedné vrstvy, tak ta je tedy tvořena atomy uhlíku, které jsou vázány nyní už jen na tři sousední kovalentními vazbami a pak tu jsou ty zbytky bez hybridizace, atd a prostě ty elektrony, které jsou v pí vazbách...no, nechce se mi to moc vysvětlovat, ale důležité je, že tady ta výsledná struktura, pokud překonáme  již zmíněné Van der Waalsovy síly a oddělíme ji, tzn. zbyde nám pouze jedna jediná vrstva o atomové tloušťce, tak je vodivá a to jakože extrémně rychle, protože umožnujě pohyb tzv. bezhmotnostních Diracovských Fermionů, nebo jak to přeložit. V každé látce je určité omezení, jak rychle se v ní nosiče náboje můžou pohybovat a ve struktuře Grafenu, jak se říká tady té jedné vrstvě oddělené z Grafitu, to jsou hodnoty skutečně velmi vysoké, myslím že nejvyžší dosud známé. Pokud bychom pak takovou látku použili v elektronice, mohli by jsme mít zařízení pracující rychlostí THz a ne rychlostí současných GHz a nebo by jsme mohli užít takové na grafenu založené zařízení jako zdroj elektromagnetického záření a pak by jsme měli k dispozici nové skenovací prostředky a měřící a detekční metody. Abych se ale vrátil k DLC filmům. Ty jsou kombinací sp3 a sp2 hybridizovaného uhlíku plus vodíku, který se tam přímíchá při procesu ze zdrojového plynu při CVD depozici, což bývá metan, nebo acetylén. Taková struktura se pak dá ladit mezi vlastnostmi diamantu a grafitu, či grafenu pomocí změny parametrů depozice a výsledný v podstatě amorfní uhlík s příměsí vodíku může mít vlastnosti v širokém rozmezí mezi diamantem a grafenem.
Když se teď teda dostanu k tomu jádru pudla, nebo věci, nebo jak je to rčení, tak s pomocí tady toho CVD vytvořeného DLC a pomocí grafenu mám za úkol vytvořit THz laser. Strukturu mi navrhli a já se teď teda pokouším ji vytvořit. Celá depozice začíná na křemíkové monokrystalické destičce (waferu), na kterém bych měl vytvořit tlustou vrstvu DLC sloužící jako podklad pro grafen a zároveň vlnovod pro THz laser, pak na to teda nějakým způsobem CVD vytvořit, nebo přenést grafén a nakonec na to tenčí vrstvu DLC jako dielektrikum, na které se připevní kontakty vrchních (Gate) elektrod. Taky je třeba vytvořit Source a Drain elektrodu na grafenu a specifikovat všecky rozměry, aby zařízení mohlo fungovat a vyzařovat elmag. záření bokem z DLC.
Na křemíkové destičce to je proto, že je tu docela levná a taky slouží jako zdroj elektronů pro podporu vzniku plasmy, s jejíž pomocí se celý proces CVD vylepšuje a vůbec provadí. Metoda je patentovaná tady na Tohoku University myslím a nevím jak moc se tu o ní můžu rozepisovat. V podstatě ale na křemíkovou destičku svítí UV záření, které fotoefektem vyráží elektrony z její struktury a ty pak urychlovány rozdílem potenciálů (napětím chcete li...nebo urychlovány silou působícího elektrického pole mezi elektrodami...vyberte si :-P ) mezi spodní a horní elektrodou vrážejí do Argonu v komoře a ionizují ho za vzniku plasmy. Tahle plasma sestává z Argonu a rovněž ionizovaných částic metanu, který sloučí jako zdrojový plyn pro depozici DLC na spodní elektrodě, kam kladně ionizované částice (Ar+, C+, CH+, H+, atd...) putují. Doufám, že jsem neprozradil něco, co jsem neměl, ale vzhledem k tomu, že je to tady popsáno opravdu strašlivě špatným a zjednodužšeným způsobem, tak by to snad nemělo nijak vadit. Pokud chcete, abych se o nějakém tom problému, materiálu, využití, atd. víc rozepsal, tak dejte vědět a nebo si taky můžete počkat a přečíst si mou závěrečnou zprávu z japonska, nebo pak nastávající diplomku. Ta však bude v angličtině, takže to rozhodně nebude pro všechny. Nebo si spolu můžem někde sednout a já vám o tom poreferuju.
Jo a taky minulý týden natáčeli video o našem institutu tady, tak tu pak nahodím odkaz, až to bude hotové...bude to víc profesionální, víc záživné a hlavně kratší :-D.
Teď ještě na závěr, aby to nebylo tak strohé přikládám odkaz na nějaké ty moje videa, takže uvidíte, jak to nemá vypadat a na závěr dvě fotky toho, jak to vypadat má. Tedy proces depozice samozřejmě. :-D Co je špatně se mi nechce moc rozepisovat, ale samozřejmě by tam neměly být blesky, neměla by depozice probíhat pouze na jednom místě, neměla by být nestabilní a nemělo by se stát, že vzorek samotný jiskří. :-D
PS: Pozor na zvuk, je tam dost hluku v pozadí.

Depozice DLC filmů a jak to nemá vypadat
Jméno: blog
Heslo: jezek

A pro ty, kdo to tedy vydrželi až do konce slibuji, že příště to zese bude něco příjemnějšího, jako ty zprávy z výletů, které jsem slíbil na začátku.Ono popisovat ten proces jen tak je docela složité a popisovat ho srozumitelně a jednodužše zabere moc času k přemýšlení, alespoň pro teď. :-D Doufám tedy, že jste si udělali alespoň hrubou představu o tom, co tu vlastně dělám a to bys snad taky myslím účel tohohle příspěvku.
Mějte se fajn a zase příště,
Ježek, Krtek, Radek, Konkáv, atd.