Chrámy v Sendai, aneb Nedělní procházka do oblasti Koriyama hned za humny

Zdááár, tak už jsem tu zas. Úspěch že se k tomu dokopávám tak rychle po sobě...:-D alespoň trošku.
V neděli nám tu vysvitlo sluníčko a příjemných 17 stupnů, které jsou už dneska ta tam a vyhnaly je teploty zase jen kousek nad nulou, mě vyhnalo ven na procházku a řekl jsem si, že konečně kouknu na zdejší chrámy, kterých je tu v okolí kolejí požehnaně, protože přece jen koleje stojí na místě bývalého hřbitova a krematoria, protože to byl levný pozemek a nikdo ho nechtěl. A tak když jdu v podstatě jakýmkoli směrem, tak narazím na hřbitovy či chrámy. Pravda ale je, že když jdu na sever, kam zas tak často nechodím, protože to není cesta ani do obchodu ani do školy, tak se člověk dostane do veliké oblasti poseté hřbitovy a chrámy, které k nim náleží a tak jako správný turista jsem do této oblasti vyrazil s fotoaparátem a vše si nafotil. Fotek není moc, protože jsem zas tak moc neblbnul před lidma, kteří přišli vzdát hold mrtvým, ale když jsem se dostal do oblasti pouze chrámu, nebo chrámové zahrady, tak to bylo v pohodě.

Rád bych se podělil o dva zajímavé zážitky. První je ten, že procházet se za slunečného dne po hřbitově, který je opravdu velký a k tomu poslouchat krákání havranů je docela zajímavé...i když by to v pravdě bylo mnohem zajímavější, pokud bych tudy šel v noci a nebylo kolem mě vždy alespoň několik lidí, kteří pochodovali s konvemi, kyticemi, nebo dětmi kolem. Druhý je o něco humornější a to ten, že na světě jsou asi všechny kočky stejné a tak když jsem v chrámové, nádherné, Japonské zahradě viděl kočku číhající na havrany a vyhřívající se na sluníčku, tak jsem byl poněkud překvapený.

Chápejte, v Japonské zahradě, kde i jemný štěrk je uhrabán hrabičkami, aby představoval vodní hladinu, proudící řeku či jiné ornamenty obkličující kameny a kde pro kočku to znamená hodně velký, čistý a pohodlný záchod!
No, popravdě v téhle konkrétně zas tolik toho štěrku nebylo a ani tak děsně upravená nebyla (proto se mi možná líbila mnohem víc), ale je pravda, že kočka se přišla lísat, ale narozdíl od jiných koček i při tom prostě mňoukala, takže jsem nevěděl, jestli se jí to líbí, nebo na mě každou chvíli vystartuje jako moje Ilyra, kterou mám doma. Každopádně nakonec nevystartovala, ale šla se kousek dál vyhřívat na sluníčku. Při tom ale zase předvedla typicky kočičí póz, protočila se na záda a vyválela se v bordelu, který si pak zase nějakou tu půl hodinku čistila z kožichu a to se asi opakuje celé dny. Taky druh zábavy, nemyslíte?

Když to shrnu, tak to asi byla kočka nějakého z kněží, kteří jsou přece jen taky normální lidi a mají rádi zvířátka. Závěrem taky, abych vás neošidil o ten zážitek a neukazoval tu fotky jenom té kočky, tak kdo se dostal až sem, tak tady odkaz i na ostatní fotky. Jen mě prosím ti z vás, kteří jsou více foto znalí než já nekamenujte. Ten odraz toho šutru ve vodní hladině jsem neviděl a tak je seknutý. Pravda, s ním by to byla docela pěkná fotka, bez něj...no, nechám na vás. Každopádně mám důvod se vrátit a zkusít to znova. ;-)

Mějte se famfárově a zase někdy na přečtenou.

Zdraví,
Ježek, Radek, Konkáv, Krtek a spol.

PS: Kdo by nevěděl a koho to zajíma, tak ty konstrukce nad stromy v zahradě jsou proti sněhu a občas i jen proto, aby ten strom to trýznění při tvarování vydržel.